S Alenkou jsme byli v Ráji a spoustu her jsme tam hráli a co teprve za Věžákem? Valihracha vzali hákem. Po stopách Bílého Králička, hráli jsme přehazku, i bez trička. Po stopách Zajíce Březňáka udělali krok do neznáma, při odvaze se Tlachapouda báli a co Vy Srdcový králi? Nebojíte se o svou hlavičku, co Kat ji seká a bolí to prý jen chviličku, když mu to Srdcová Královna poručí, to znamená -zařve rovnou do uší? Paželvovi polívku jsme uvařili, naštěstí čtverylku tančil jenom chvíli, jinak by spolu s Ptákem Nohem a Kanimůrou byli pro nás noční můrou. Houseňák furt vysmátý mele jen to devátý, ale když Chronos, pán Času nastoupil, do larvy se zachoulil. Kloboučník chce být hrdinou, Tydlitek s Tydlitákem taky, to jen Srdcová Královna hraje divnou hru (kroket) s Plamenáky a s Ježky taky. Na Tlachapouda, co unesl Bílou královnu, se musí pěšky a beze strachu, Vorpálovým mečem mu useknout jazýček a k záchraně Alenky je už jen kousíček. Stejný kousek je do konce táboření, to už se v táboře rodiče rojí, děti jim hrajou své Alenkovské představení, které s klasikou určitě shodné není. Táborák zvolna zhasíná a nikdo nejde spát a radši každý povídá „ Proč je Havran jako psací stůl?“
